Mělo to mimo jiné za následek, že s policií pociťovali zcela výjimečně upřímnou solidaritu a většina z nich neměla nic proti tomu co nejvíc jí vycházet vstříc, aby vraha už konečně dopadla.

Tato ochota nemálo pomohla Rönnovi, který sháněl informace o Nilsi Eriku Göranssonovi. Velmi brzo pochopil pohnutky těchto neobvykle ochotných lidí, ale přesto jejich ochotu velmi oceňoval.

Několik nocí strávil úsilím navázat kontakt s lidmi, kteří Göranssona znali. Vyhledával je v demolicích, po hospodách, v pivnicích, v lokálech, kde se hrál kuželník, a ve svobodárnách.

Všichni nebyli stejně ochotni podávat informace, ale mnozí ano.

Bylo to na svátek Lucie, když našel na prámu u Jižního mälarenského nábřeží děvče, které mu slíbilo, že ho nazítří večer seznámí se Sunem Björkem, u něhož Góransson několik týdnů bydlel.

Nazítří byl čtvrtek a Rönn, který předtím během několika dní spal jenom tři hodiny, tentokrát prospal celé půldne. V jednu hodinu vstal a pomohl své ženě balit. Přemluvil ji totiž, aby vánoce strávila u rodičů v Arjeplogu, protože předpokládal, že mu letos na vánoční oslavy nezbude čas. Když svou ženu doprovodil na nádraží, vrátil se domů, vzal tužku a papír a zasedl ke stolu.

Položil si před sebe Nordinovo hlášení a svůj zápisník, nasadil si brýle a pustil se do psaní.